Janiny postřehy z absolvování kvalifikačního kurzu

            Na praxi jsem byla v Domově pro seniory v Dobřichovicích, který
je příspěvkovou organizací hlavního města Prahy. Zřizovatelem této příspěvkové organizace je Magistrát hlavního města Prahy a kapacita zařízení je 56 klientů. Jsem zvyklá pracovat s lidmi s různým stupněm postižení, ale přímou péči u lůžka jsem
si vyzkoušela poprvé a musím říci, že to není vůbec jednoduché. Jeden den jsme pomohli klientům sejít do jídelny, rozsadili je na předem připravené židle a s paní terapeutkou jsme s klienty cvičili. Stála jsem u paní, která špatně slyšela a pomáhala
jí s jednotlivými cviky, protože neslyšela, co se po ní chce. Hrála u toho veselá svižná hudba a zdálo se mi, že je to pro klienty velmi přínosné. Protože nemohli cvičit moc dlouho, paní terapeutka měla připravené různé doplňovací hry na paměť. Nejdříve
se jednalo o doplňování různých čísel do pořekadel, např. ? měř,
? řež = doplnili jsme DVAKRÁT měř, JEDNOU řež, a poté měli klienti doplňovat nějaké zvíře podle přirovnání, např. chytrý jako ? = chytrý jako LIŠKA nebo je jako ? v porcelánu = je jako SLON v porcelánu. Pravidelně jsem krmila některé klienty
na lůžku, protože se sami nebyly schopni najíst. Velmi jsem si tam oblíbila jednoho pána. Byl velmi milý, a když jsem ho nakrmila, vždycky mi poděkoval. Když jsem mu v pátek po obědě řekla, že přijdu až v pondělí na snídani, řekl mi,
že už se těší na pondělí. Mezi tím, když jsem nebyla u nikoho u lůžka, doprovázela jsem postupně klienty na kratičké procházky jen po chodníčku kolem domova. V domově mají počítač, který klienti mohou využívat.  Velice se mi líbilo, že jedna paní na něm píše své zážitky a myšlenky, což ji velice pomáhá udržovat svůj duševní stav. Ptala jsem se jí, jestli to také někomu posílá, ale prý ne, jen si prý urovnává myšlenky. S aktivizační pracovnicí hráli klienti jedno dopoledne „metanou" a druhé dopoledne vyráběli dekorační košíčky pomocí zapichování nastříhaných větviček jehličnanů do dekorační hmoty. Také zdobili věnečky spletené s proutí zapichováním smrkových a jedlových větviček. Nakonec je terapeutka dozdobila ozdobami
a mašličkami a všechny výrobky následně rozvěsili a rozestavěli po domově, aby byla navozena vánoční atmosféra. Klienti si již ozdobili vánoční stromeček a chvíli byli v rozepři, kam stromeček umístit. Nakonec se domluvili, že stromeček bude na místě, kde stál v minulých letech. V průběhu mé praxe byla přijata do domova nová paní, která byla umístěna na pokoj s třemi ležícími klientkami a protože sama je schopna ještě chodit a mentálně je na tom dobře, snažili jsme se, aby se co nejrychleji zapojila do některých aktivit v domově. Já jsem u ní byla přes půl hodiny, paní byla docela povídavá, nakonec řekla, že je ráda, že jsem si s ní povídala. V průběhu mé praxe jsem asistovala na několika pokojích a velmi se mi líbilo, že jsou postele povlečeny bílým povlečením s kytičkami. Je to na první pohled hned veselejší a milejší.
Pro klienty byl uspořádán koncert vážné hudby a hned následující den koncert populární hudby, takže si přišli všichni na své.

            Závěrem bych chtěla vyjádřit své pocity z praxe v domově seniorů. Musím zodpovědně říci, že bych tuto práci vykonávat nemohla. Nejde ani tak o osobní asistenci, to mi žádné problémy nedělalo, ale nezvládla bych tuto práci psychicky. Hodně se mě dotýká utrpení a nemohoucnost některých klientů, nemohou s vámi ani komunikovat a říci, co by si přáli. Po této zkušenosti, za kterou jsem velice ráda, obdivuji práci sester a asistentek ještě více než dříve a jsem ráda, že jsou lidé,
kteří mají o tak náročnou práci stále zájem.