Vanilkové dny
Ve víru koronaviru
- Podrobnosti
- Vytvořeno: 9. září 2020
VE VÍRU KORONAVIRU
Patříte snad k lidem, kteří neustále hledají klíče, v jediném okamžiku zapomenou, co vlastně chtěli říci, nebo při vstupu do místnosti jim z hlavy vypadne, co tam chtějí? A je to tak, že vám pomůže vzpomenout si, kdy a kde jste klíče naposledy použili? Potom je najdete tak, že musíte opakovat krátce předtím vyslovenou větu, abyste mohli navázat nit rozhovoru? Návrat do místnosti, kde jste byli předtím, vám napoví, proč jste se rozhodli z ní odejít jinam? Již tyto komplikované věty jsou pro váš mozek náraz. Pokud se vám takové epizodky přihodí častěji, pak je pravděpodobně vaší nejoblíbenější sférou přítomnost.
Nuže nechme planých řečí. V této prapodivné době ( a vlastně která nebyla prapodivná?) jsme s tou orientací na štíru. Sice se nám nic zásadního neděje (pokud ano, tak nezávisle na koronaviru), ale paniky ze stran médií se nevyhneme. Můj další postřeh je možná diskutabilní, ale přece jenom mám tu odvahu: Máme co jíst, máme kde bydlet, kdo chce, práci najde, zdravotnictví i sociální sféra stále funguje, voda teče, nestřílí se.
Žít ze dne na den, neustále se plácat v minulosti, nebo mít tušení. To jsou obraty, které můžeme chápat jako odkazy na tři rozdílné způsoby chování a tři postoje k minulosti, současnosti a budoucnosti. Různí lidé se s oblibou pohybují v různých časových úsecích.
Většinou máme od všeho kousek. Já si ráda zavzpomínám na to pěkné, co mě v životě potkalo, ale nikdy bych si nedala hádat z ruky budoucnost. Ona existuje jedna moudrá anekdota: Chceš-li Boha rozesmát, seznam ho se svými plány.
Během let jsem se naučila udělat si z nevýhody výhodu. To se mi teď hodí a z nouzového stavu jsem si udělala stav akční. Přestavěla jsem nábytek, přeskládala knihy v knihovně, vyházela staré boty a oblečení, udělala jsem si pořádek v papírech. S potěšením jsem zjistila, že ač jsme všichni doma delší dobu pohromadě, ponorkou netrpíme.
Přece jenom mám jeden plán. Po selekci mé garderoby mi skříň nějak zeje prázdnotou. Nakoupím si nové kalhoty. Ne černé. Budou na nich puntíky, kytičky, motýlci............
Ivana Rosová
MĚJENŠIT
- Podrobnosti
- Vytvořeno: 24. únor 2020
Že nevíte, co to znamená? Když Vám napovím, že jde o zámek, jistě na to přijdete. Mně nedělalo problém podobným způsobem vyluštit Konopiště, Hradiště, Křivoklát, ale na ROKLÍ jsem nepřišla, i když je to tak jednoduché. Trénování paměti zábavnou formou je v naší pražské Rosce velmi oblíbené.
Gladiátor
- Podrobnosti
- Vytvořeno: 10. prosinec 2019
Blíží se vánoce. Už dávno se nenechávám převálcovávat konzumním shonem, nákupním světélkujícím střediskům a neutuchajícím koledám linoucím se z nich. U nás doma na sladké moc nejsme, a tak jsem ušetřena obtížné piplačky s cukrovím. Hospodyňky mi prominou, chápu, že to někoho baví. Ne, že bych vyloženě neuměla vařit, ale mám v tom určité rezervy. Ty se vynořily před 30 lety krátce po mé svatbě. To jsem svému novomanželovi ke štědrovečerní večeři předložila smaženého kapra i se šupinami. Tenkrát uměl uvařit sotva čaj, dnes je výborným kuchařem. Nouze naučila Dalibora housti. Děti už vyrostly, tak si dáváme jenom takové sranda dárky nebo tzv. zážitkové. Takový dostal manžel loni od naší dcery. Zakoupila mu poukaz na závod jménem GLADIATOR RACE. Možná jste si všimli tohoto nového fenoménu. Vedle zdravé výživy lidé běhají, skáčou, jezdí na kole i na čemkoli, plavou, létají i lezou, šplhají. No a snůškou toho všeho jsou zátěžové závody pro veřejnost. Pořadatelé pod širým nebem vytvoří několikakilometrovou opičí dráhu. Záleží už jen na jejich fantazii, jaké připraví překážky. Závodníci zdolávají různé strmé či více strmé bariéry, skáčou v pytlích či se svázanýma nohama, plazí se v bahně, podlézají ostnaté dráty, běhají do vršku s desetikilovými pytli písku na zádech apod. A právě poukaz na takovou trachtaci byl dárkem pro mého pětapadesátiletého manžela.
O koze
- Podrobnosti
- Vytvořeno: 22. červenec 2009
To přijde Izák za rabínem a hořekuje, že celá
rodina musí žít v jedné malé místnosti.
Jistě všichni znáte starou židovskou anegdo
tu o koze.
KARKULKA A SPOL.
- Podrobnosti
- Vytvořeno: 31. březen 2019
S přibývajícím věkem pomalu, jak už to tak bývá, dětinštím. Nejlépe si odpočinu při čtení v křesle s nohama nahoře a bílým kafíčkem. Pomalu ustupuji od teď tak moderních severských detektivek. Sice většinou spravedlnost zvítězí, vrah je dopaden, ale v spletitých dějích se ztrácím. Hlavně ve jménech detektivů a zlosynů. Kdo je kdo, je mi jasné asi tak v polovině příběhu. Tak se vracím k pohádkám. Ne k těm převyprávěným pro děti, ale k původním hororům určeným pro dospělé.
Mravenci v kredenci
- Podrobnosti
- Vytvořeno: 10. prosinec 2018
Mravenci v kredenci
Jako malá jsem ráda jezdila za babičkou a dědečkem na vesnici. Lezla jsem po stromech, dělala si cestičky v rákosí a hrála si sama se sebou na indiány. Měla jsem dřevěný tomahawk a kolem hlavy dlouhé copy spletené z prádelní šňůry. Hned za plotem na dolním okraji našeho pozemku stávalo obrovské mraveniště. Ráda jsem ho pozorovala. Vždycky jsem si k němu stoupla tak blízko, že mi mravenci lezli po nohou. Občas jsem se v trávě na jednoho mravence zaměřila a sledovala jeho pouť směrem k mraveništi. Tam jsem se ho snažila nespustit z očí, ale vždycky mi splynul s mravenčím davem. Přála jsem si stát se na chvíli mravencem a jít se podívat do útrob mraveniště na mravenčí královnu. Jak vypadá? Má na hlavě korunku? Má své komnaty?
Když se ani Chební nehne
- Podrobnosti
- Vytvořeno: 5. listopad 2018
Bez chebdí (Sambucus ebulus) je vysoká, vytrvalá bylina, jeden ze tří druhů rodu bezů v české přírodě rostoucích. Tento zdomácnělý archeofyt obsahuje v plodech, listech, lodyze i v kořenu toxické látky, které mohou po požití ohrozit zdraví. Od bezu červeného a bezu černého se viditelně liší tím, že bez chebdí je rostlinou s měkkým bylinným stonkem. Ostatní druhy jsou keře s dřevnatým stonkem. Druhové jméno chebdí pochází ze staročeského výrazu „chamradí“ či „chabrdie“, označující neužitečné rostliny. Tolik Wikipedie.
Už to není žádnej Hollywood.
- Podrobnosti
- Vytvořeno: 29. květen 2018
Je to už téměř 35 let, co jsem poprvé stanula před kamerou. Kamarád dokumentarista tenkrát natáčel film o józe. Ne, že bych byla nějaká jogínka, ale protahování a dýchání mi v počátcích nemoci pomáhalo, i dnes prvky jógy do svého cvičebníčku zařazuji. Byla jsem pružné děvče k nakousnutí, krkolomné ásany (jogínské polohy) jsem před kamerou hravě vystřihla. Šlo o povídání o józe, která může pomoci i tělesně postiženým. Vzpomínám si na úvodní záběry, kdy pomalu zvedám hlavu a blonďaté lokny mi splývají podél obličeje. No Bardotka hadr, co vám mám povídat.
Soumrak čudlíků
- Podrobnosti
- Vytvořeno: 9. duben 2018
Určitě nejsem sama, kdo neví, co to přesně je, ten čudlík. Když mi ale někdo řekne, abych zmáčkla tamten čudlík, zvládnu úkol poměrně spolehlivě. Doberu se cíle. Nevím sice, co to čudlík je, nicméně jej nezaměním za jiný předmět. Protože mám ráda náš rodný jazyk a bráním jej před moderními tzv. amerikanismy (mějte hezký den), snažila jsem se dopátrat, jak toto slovo vzniklo. Doma jsem se ptala svého muže amatérského jazykozpytce, zda lze hledat základ v němčině, hebrejštině, jidiš, romštině, či v jiném jazyce. Nevypadá to tak. Snad lze jen vzpomenout slovo čudla, což znamená malá rybka, zkrátka cosi bezvýznamného. Nesouhlasím. Uvědomte si, že náš praktický život se skládá převážně z čudlíků. Čudlíky jsou značně různorodé. Vyskytují se nejen jako nedílná součást různých mechanismů, strojů a přístrojů, ale obklopují nás všude. Berou na sebe všeliké podoby, bývají vyrobeny z rozličných materiálů. Čudlík může být ventilkem, tahátkem, zdvihátkem, a vůbec udělátkem, in, off, out, down, up.
Raketou na Mars
- Podrobnosti
- Vytvořeno: 9. leden 2018
MaRS je 24hodinový mezinárodní maraton cvičení pro pacienty s roztroušenou sklerózou i bez ní. Vznikl v roce 2012 z podnětu pacientů a terapeutů pražského RS centra Všeobecné fakultní nemocnice, jeho organizátorem je Nadační fond IMPULS. Akce se koná vždy první březnový víkend – od pátku do soboty, nepřetržitě 24 hodin, v tělocvičnách a na sportovištích po celé republice i v zahraničí.
ROSKIÁDA ANEB TREFA DO ČERNÉHO
- Podrobnosti
- Vytvořeno: 9. leden 2018
Musím se přiznat, že nejsem ani soutěživý, ani hravý typ. Jsem konzervativní, ke všemu novému mám nedůvěru. Nejraději sedím v křesle, piju kafíčko se smetanou a čtu si detektivky. Sice se mi to podaří málokdy, ale o to víc si to užívám. Proto mě zpráva o 1. roskiádě nijak nezaujala. Jó, ať tam jedou ti akčnější, já se nacvičím ažaž v našem MS Centru a na rekondicích. Jenže právě všichni ti akčnější jeli zrovna v tom termínu na rekondici, a tak jsem se přece jenom do naší malé sportovní výpravy začlenila. No co, jsem zvyklá cvičit, v rukách ještě nějakou tu sílu mám. Tajně jsem si brousila zuby na vrh koulí. Pražská výprava byla vybavena krásným dresem, na tričkách se nám skvěl náš maskot Pták Roskuták, vyvedený v barvách.
První, co mě udivilo po příjezdu na místo, byl dav na recepci. Druhé, co mě udivilo, byla rozhlehlost a špičkové vybavení Sportovního centra Nymburk, místa konání. Mezitím dav vzrůstal. Soutěžících ze všech regionálních Rosek bylo přes 70, plus rozhodčí, pomocní rozhodčí, rodinní příslušníci, přátelé, pomocníci. Velká výhoda pro mě byla, že všichni jsme měli na hrudi připevněné visačky s křestními jmény, takže jsem nemusela lovit v paměti, ač jsem přítomné podle vidění povětšinou znala. No to bude tedy chaos, jak tohle chtějí dát organizátoři dohromady?! Ukázalo se, že opak byl během celého klání pravdou. Všechno šlapalo jako na drátkách, pokud organizace někde vázla, nevšimla jsem si.
Žízeň
- Podrobnosti
- Vytvořeno: 9. leden 2018
Hodiny a hodiny drkotala městem. Nevěděla, kam míří po hrbolatém dláždění úzkých rozpálených uliček. Byly tak úzké, přesto i tam pronikaly dotěrné sluneční paprsky , tak vysoko slunce stálo. Hledala nízké přejezdy z chodníku na chodník, mnohokrát se musela vracet. Cítila se nepatřičně v tom mumraji lidských těl. Lidé jí s jakýmsi podivným úsměvem provinilosti uhýbali, mnohdy nabízeli pomoc, tak nevyužitelnou. V jejím neforemném těle bylo prázdno. Zdálo se, že město je plné lidí, jejichž těla byla lehká jako vánek, nespoutaná bolestí. Uvolněným krokem sledovali cestu ke svému cíli. Viděla mladé ženy a muže, kteří se na sebe smáli. Mluvili nahlas v mnoha jazycích. Kamenné zdi budov odrážely jejich smích. Žhavé slunce se rozpůlilo. Přiblížilo se k horizontu a jako veliký půlkruh odpočívalo na hradbách města. Teď už bylo docela jiné, teplé a plné stínů. I ona se cítila jako vyměněná, odhodlaná a plná plánů.
A co doma?
- Podrobnosti
- Vytvořeno: 2. květen 2017
A co doma?
Před časem jsem byla požádána, abych napsala článek do magazínu Ona Dnes. Téma bylo Muži, co to dali. To znamená o mužích, kteří přestáli změnu rodinných poměrů způsobených onemocněním partnerky. Dovolte, abych vám své úvahy nabídla, i když tentokrát to zas taková sranda nebude, jak jste ode mě zvyklí.
Etrokáka, vskřítel a ležva
- Podrobnosti
- Vytvořeno: 2. leden 2017
Pomalu se začínám dostávat do let, kdy si pamatuji události, které se staly před několika desetiletími, ale co se stalo před týdnem? Například vím, jak se jmenovala naše paní učitelka v první třídě a to je docela výkon, jelikož měla jméno poněkud kostrbaté. Herškovičová. Dostala jsem od ní svoji první třídní důtku, a to za házení mokrou houbou po spolužácích. Bohužel jsem trefila paní učitelku, která zrovna vcházela do dveří. Potrhlá paní na ruštinu se zase jmenovala Zejbrlichová. Ale jak se sakra jmenuje ten nový soused? Říkal mi to už třikrát. Budu se muset nenápadně podívat na jeho vizitku na dveřích.
Nástrahy zubařského křesla
- Podrobnosti
- Vytvořeno: 2. leden 2017
Moje první vzpomínky na zubaře sahají do dob obecné školy. Soudružka učitelka nám všem žáčkům nařídila, abychom si přinesli do školy kelímky. Následující den přišel soudruh zubař a do nastavených kelímků nám všem nalil páchnoucí vodičku, kterou jsme měli za úkol udržet v ústech co nejdéle. Prý na zpevnění skloviny. Tak jsme všichni s plnou pusou statečně bojovali s nutkáním na zvracení. Většinou jsme vydrželi, lepší kloktat, než se učit.
Strana 1 z 4
- Začátek
- Předchozí
- 1
- 2
- 3
- 4
- Následující
- Konec