TPL_ESW_EASYPEASY_ADDITIONAL_INFORMATION

                                 Roskutak final

Maskota pro Rosku Praha „ Roskutáka“ vytvořil výtvarník Jaroslav Bezděk

TPL_ESW_EASYPEASY_SYSTEM_MESSAGE
TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT

Z OBSAHU: I.-Pořadatelé akce, II.-O hřebčíně, IV.-Počasí, termín a koupání, V.-Cvičení s jógou, VI.,VII.-Organizace a podmínky hiporehabilitace, VIII.-Další program, IX.-Kočáry, X.-Provádění a zajištění hiporehabilitace, XI.-Vyjížďky přírodou, XII.-Konkrétní působení hiporehabilitace, XIII.-Naplnění cílů akce (fyziologické a psychické účinky), XIV.-Části hiporehabilitace a další hiporekondice Rosky v NHK, plánované na r. 2010.

I.
  Postižení roztroušenou sklerozou mozkomíšní, již 18 let jezdí na hiporekondice v Národním hřebčíně Kladruby nad Labem (NHK). Organizátorem je Roska Praha a účastní se jí nejen Pražáci. Jezdí sem pro vynikající vlastnosti zdejších koní – starokladrubského plemene, krásné přírody nivních lesů, rezervací a pastvin, báječných lidí a starobylého prostředí….

II.
  Snad jen na okraj k prostředí: Hřebčín se rozkládá na 1200 ha pozemků (včetně angl parku, pastvin, luk, alejí atd). Byl založen jako císařský již českým a uherským králem, císařem Rudolfem II. r.1579 (vloni 430 let). „Barokní koně“ ze Španělska sem přivedl v polovině 16. stol. jeho otec - císař Maxmilián II. (1563 hřebčinec a zámek). A jsou zde dodnes v počtu cca 1400 (včetně dalších „pobočných“ hřebčínů. NHK) Je proto považován za nejstarší na světě (s kontinuální historií, na místě hřebčína Pernštejnů a dalších). Druhý nejstarší je pak v Lipici (Slovinsko) s také světoznámými, o něco menšími, ale snad nejbližšími příbuznými - lipicány. Typickými znaky jsou např. klabonos, vysoké akce končetin, vybělování do 3-let věku koně apod. Jsou chováni výlučně v bílé a černé barvě a od r. 2002 je NHK, včetně plemenného stáda, vyhlášen Národní kulturní památkou (jako je třeba Karlštejn, Pražský hrad a další nejvýznamnější památky českého národa, které nelze prodat, privatizovat či jinak „zašantročit“– viz některé zprávy sdělovacích prostředků jako ČT1, Blesk, Čechy/Morava o projektu Public Private Partnership čechoangličana Jiřího Šmída ze společnosti ISA UK Ltd.).

III.
  Naše hiporekondice (hippos - řecky kůň) byla v uplynulém roce druhá a měla probíhat v obdobném duchu, jako ta první (článek v Rosce 3/09). V jejím závěru zúčastnění roskaři o ní mluvili jako o jedné z nejlepších, jaké kdy byly (Do NHK jezdíme již 18-tý rok). Někteří z nich pak byli i na této. Vyjadřovali se, že tato byla snad ještě lepší. Konečně posuďte sami.

IV.
  Probíhala ve dnech 16.-22.08.2009, v době vlády vrcholícího léta, která její průběh samozřejmě poznamenala podstatnou měrou. Nejvíce se to odrazilo na programu. Ten tak mohl být mnohem dynamičtější, než v předchozí hiporekondici, probíhající za častých přívalových dešťů. Na druhé straně bylo třeba počítat s velkými vedry, před kterými nás při terapiích do značné míry chránil stín stromů staletých alejí i lesních porostů. Využívali jsme ale i koupaliště s velkou a na srpen čistou-filtrovanou vodní plochou, pohodlnými schodišťovými vstupy do bazénu se zábradlím, zázemím sprch, WC, restaurací s terasou, slunečníky, plavčíky a celodenním vstupným Kč 15,- .Uvolnění svalů v souvislosti s terapiemi a ochlazení z největších veder, bylo naprosto ideální.
  
V.
  Úpravu časového rozvrhu pak v této souvislosti pocítila i perfektně vedená a velmi oblíbená cvičení, používající zejména prvků jógy. Byla zaměřená na zvýšení hybnosti kloubů, posílení svalů, relaxaci a mnoho dalšího… V některých částech vycházela ze Školy jógy Karakal. Vedla je MVDr. Marta Benešová, licencovaná cvičitelka jógy. Den jsme začínali rozcvičkou už v 7:00hod. Vlastní cvičení probíhalo na karimatkách dle konkrétní situace kolem 16:00 hod (dle dohody). Další cvičení, vedená Martou, byla individuálního charakteru a probíhala dokonce už od 06:00hod. Na programu byl např Pozdrav slunci, relaxace s CD: Záře měsíce, Klíč k vnitřnímu úklidu, Cesta do mořských hlubin …
VI.
  Pobyt opět pořádala Roska Praha v úzké spolupráci s NHK. Jeho klíčovým programem byla hiporehabilitace, kde pro naši terapii byl nepochybně nejdůležitější dlouhý a příjemně měkký krok, tzv.„vysokého chodu“ starokladrubských „ceremoniálních“ běloušů, využívaných již opět nejen na evropských královských dvorech. A to nejen v zápřahu (kde je nejůspěšnější), ale i pro drezúru, barokní ježdění, hiporehabilitaci atd. Radost byla je už jen pohladit.
 
VII.
  Tři, velmi klidné klisny, na nichž jsme hiporehabilitaci absolvovali, připravovala a vybírala velmi obětavá, šikovná a nápaditá pracovnice NHK, Bohunka Rosůlková, trenér a cvičitel jezdectví i voltiže, hipoterapeut.(zkoušky a licence ČHS z hipoterapie 1993). Měla přitom jednoho pomocníka z Kladrub. Byl to Honza Frantík, student „veteriny“ v Brně, velmi dobře seznámený nejen s problematikou jezdectví (mimo jiné roskařům dobře radil „jak s koněm“) a jednotlivých kladrubáků – klisen, kobylek i hřebců, ale i rychle chápal naše potřeby i problémy. Dovedl být užitečný. Nebyl sám. Ze strany Rosky pomáhali nejen vodit koně MVDr. Marta Benešová, aktivní jezdec a cvičitelka, dále pak MVDr. Mariana Balážová, moc milá a schopná roskařka. Ta jezdí, v rámci 5-ti hipoterapeutických středisek (celkem až 60 klientů), která pražská Roska využívá pro své členy, na středisku Zmrzlík. Jsou tam koně huculští s trochu jinými vlastnostmi, než ti v NHK, ale to Mariance nevadí. Hlavní slovo měla samozřejmě Bohunka Rosůlková, ale i já – Miloslav Mlčkovský (certifikát ČHS z hipoterapie 1993 a řada dalších školení).
   
VIII.
  Dopravu v den příjezdu, odjezdu, ale i v místě, jsme si zajišťovali soukromými vozy. Jedna účastnice od Jihlavy jela i s pejskem železnicí. Někteří zájemci se nemohli zúčastnit. A tak, bez ohledu na vzdálenost, přesahující i 250 km, se přijeli alespoň podívat a pobýt s námi, „starými známými“, alespoň jeden den, či odpoledne. V den příjezdu jsme v půl 12-té, dle dohody, byli opět ubytováni v tzv. Parlamentu. Uvnitř i venku, jsme se pak celý týden 3x denně stravovali Také jsme tu cvičili, a měli některé další aktivity. Vedle terapií, jsme si ještě užívali další program. Např. prohlídky areálu rozsáhlých stájí NHK. A co jsme za týden pobytu nestihli – zámek a historickou kočárovnu, to jsme si nechali na sobotu odpoledne – posledního dne pobytu, kdy se příjemně ochladilo na cestu domů, kam jsme, všichni velmi spokojení (a snad i „skoro zdraví“), odjížděli před 16-tou hod. Ještě cestou jsme pak vzpomínali na překrásné večery na lavičkách před Parlamentem, kam nám paní hospodská nosila občerstvení, zněla kytara a zpívali jsme, poslouchali anekdoty a příběhy místních koňáků, kteří nás už za ty roky co sem jezdíme, vzali za své. Vzpomínek zůstalo hodně a jedna je hezčí než druhá. Třeba ta, jak Bohunka přijela se svými poníky, zapřaženými do valníčku s trávou, nebo vyprávění o jejím „hlídacím psu (spíše pejskovi do kapsy)“ atd. atd 
.
IX.
(Pozn.: V Historické kočárově jsou jezdecké exponáty včetně kočárů významných osobností, jako např. prvního prezidenta ČSR T.G.Masaryka, Kromě toho je v areálu i kočárovna pro kočáry a vozíky závodní i pro různé typy zápřahů., používané hlavně pro závody spřežení, na které jsou kladrubští koně „specializováni“ a v nichž NHK vyniká i na mezinárodním poli.).

X.
  Po chutném obědě a oddechu z cesty prvního dne jsme ještě odpoledne okusili hiporehabilitaci. Na okraji louky - pod stromy jsme pak seděli na lavičkách a povídali si. Zkoušeli si tří-bodové jezdecké přilby, jak zapůjčené z JO TJ Orion Praha – Braník, tak vlastní (vše bylo 1,5 hod před zahájením hiporehabilitace kontrolováno a vysvětleno při přednášce a podpisování dále uvedených materálů.. Jednalo se o „Smlouvu o sociální rehabilitaci“, jejíž součástí byly: „Pokyny pro účast..“, „Podmínky účasti na hiporehabilitaci“ a „Smlouva o bezpečnosti a ochraně zdraví při hiporehabilitaci“ (vše bylo účastníkům zasláno domů k nastudování v předstihu, tj. před zahájením této akce). Mezi tím byli připraveni koně, z nichž dva měli obřišníky s madly (Rosky Praha) a jeden byl pod sedlem se třmeny. Když na nás došla řada – první den se zkoušelo sestavení skupin lidí i vhodnost koní, nastupujeme z rampy na koně a s její pomocí po skončení terapie i z nich..V době hiporehabilitace pak denně prakticky všude kolem nás, na okolních loukách, cvičištích, drezurních obdélnících (různých velikostí dle určení) a dalších místech, probíhal intenzivní drezurní výcvik, jak v jezdectví (většinou několika skupin jezdců najednou) tak v různých způsobech zápřahů. Nejvíce nás přitom zaujaly figury a dynamické vedení čtyřspřeží pana Petra Vozába. (uváděné nezpůsobuje hluk i proto, že je ve vzdálenosti, ze které nás neruší – spíše naopak) Krom výcviku pak často alejemi jezdí rozmanitě zapřažená spřežení. Např. jako. výcvikové i závodní kolesky, kočáry, valníky, výletní vozy a to i s cizinci a dalšími návštěvníky NHK. Dotazy se hrnou a to i ve smyslu hiporehabilitace, naší nemoci i toho, jak nám pomáhá kůň a proč zrovna kladrubský. Uváděné zápřahy jsou po 1, 2 i více koních. (viz předloňský světový rekord P. Vozába v počtu zapřažených koní, zapsaný do Guinessovy knihy rekordů, nápadité a kontrastní šachovnicovité zapřažení vraníků s bělouši atd.).

XI.
  Hiporehabilitace probíhala denně od 08:30 hod. Jezdíme nejen po známých trasách mnoha různých alejí, ale i na měkkých travnatých loukách, lemovaných stromovým, kde jsou uprostřed těchto luk našimi předky šikovně vysazeny obrovské duby – ve skupinách i jednotlivě. Slouží jako stinné oázy pro, po staletí se zde pasoucí, bělostná stáda. (Vraníci v jednom z dalších závodů NHK, ve Slatiňanech). Jezdíme i k tribunám na velkém zeleném kolbišti, kde probíhají mnohé slavnosti. Občas nás pozdraví i některé sochy svatých, umístěných snad již v baroku na křížení cest, stezek, či nad potokem, který překračujeme na mostcích. Koně nás přitom houpavě a poslušně nesou k dalším divům zdejší přírody. Všude je tolik zeleně, kontrastně lemované bílými ohradami. A my jsme uprostřed ní. Přitom je každá ta zelená jiná. U vody, na stromech, uprostřed luk. Je tu nádherný klid, pohoda i vzduch. Jen občas někde zařehtá kůň a jiný, nebo jiná, mu odpoví. A my ve stínu stromů, lesíků a s námi naši terapeuti.

XII.
  Máme se fajn. „Staří mazáci“ (účastníci předchozích hiporekondic) jsou velmi spokojení. Kůň je narovnává, vyhovuje jim. Někteří se pokouší o samostatnější vedení koní. Pod dozorem je jim to dovoleno. Nováčci se pak nestačí divit. A to i ti, kteří už na koni někde jezdí. Je to úžasné. Spasmy povolují. U hůře a s oporou chodících i nohy jdou lépe . Po nějaké době skoro samy. (U mě tak asi od středy.) Křečovitému stažení jedné z účastnic (hlavně při prvním letošním pobytu), která ale jinak nejezdí, protože nemá doma možnost, se snažíme zamezit postupným rozcvičením. Zvláště před terapií. A daří se to! V druhé polovině pobytu už tento problém nemá ani jednou. Ještě dva týdny po skončení pobytu píše nadšený mail: Spazmy stále nemá a tak trochu je smutná, že nemá ani ty koně. Koncem týdne už jsme schopni i přes vedra jezdit i 2x denně (to po druhé, je k večeru). Lekce hiporehabilitace vrcholí slavnostním dekorováním všech účastníků (Bohunka a ing. Černý – správce hřebčína) jezdeckými rozetami – medailemi, které jindy dostávají jezdečtí šampioni za svá umístění na závodech. Ty zlaté pak tady dostávají ti, kteří při terapii museli překonávat svůj největší handicap. A překonali jej!!

XIII.
  Hiporehabilitace, kterou provádíme při tomto pobytu, zahrnuje několik částí a vychází z novelizovaných pojmů a pokynů České hiporehabilitační společnosti (ČHS) – duben 2009, která je jediným mezinárodně uznávaným reprezentantem ČR i pro zahraničí. V současné době má v ČR kolem 100 členů, většinou odborných organizací s hiporehabilitačním zaměřením. Cílem námi prováděné hiporehabilitace při tomto pobytu bylo 1)fyziologické působení terapie na klienta, které je naprosto nenahraditelné jinými terapiemi (např. dochází k posilování malých svalů u každého obratle – napřimování páteře), pozitivní působení na náš největší kloub, tj. kyčelní, obzvlášť namáhaný při nestejnoměrné chůzi - třeba o jedné holi, rozevření a posilování našich stehen hřbetem a boky koně už jen při sezení na něm (spolupůsobí i prohřívání teplem koně) – posílení svalstva nohou, něco jako masáž mozkomíšní oblasti a přitom prohřívání a tím uvolňování našich hlavně stehenních svalů a slabin, ale i další pozitivní působení (o něco vyšší teplotou koně) - tentokrát na úpravu našeho vylučování, krevní oběh atd.). Patří sem i ranní rozcvičení, jóga a relaxace, včetně uvolnění a osvěžení svalů i ducha plaváním. Dále pak 2)pozitivní ovlivňování psychiky.(jemná srst koně, jeho spolupráce s jezdcem, družnost s námi, komunikace stáda atd) Dle možností i motivace klienta k zapojení se do jeho pozdější integrace s dalšími jezdci - třeba v některé formě 3)jezdectví typu parajezdectví. Tato terapie, často zahrnovaná do parasportu, je vynikající motivací, ale především po fyziologické stránce (viz výše) a při opatrném provádění ještě jinak zvyšuje hybnost kloubů, včetně páteře, která se narovnává, posilují se svaly, zvl. břišní, zádové a dolních končetin (při hipoterapii vypojených), použitím třmenů dochází např i k úpravě paréz a dokonce používáním otěží se může zlepšovat motorika prstů a posilovat ruce. Rytmizace kroku koně pak lze využít pro úpravu nácviku rovnoměrnosti dechu, řeči, chůze a zvláště stability. Někteří z nás (zvl vozíčkáři) se pak vyjadřují tak, že „hiporehabilitace jim dá tolik, co jiná fyzioterapie za 3 hodiny intenzivního cvičení“.
   
XIV.
  Hiporehabilitace a její okruhy, jako je hipoterapie, pedagogické ježdění a jezdectví handicapovaných, kam dnes patří paradrezura, paravoltiž, parawestern, paravozatajství a další, je ve spojení s jinými terapiemi, pomocníkem, který je schopen řadu našich problémů zmírnit, nebo je dokonce odstranit. Musí však být prováděna cíleně, odborně a nejlépe dlouhodobě. Při tomto posledním pobytu v NHK se nám, jak plyne i z pozdější odezvy účastníků, ledasco z toho evidentně podařilo. Už proto se těšíme na další pobyty s vírou, že status NHK ochrání vlastní chov i konání našich akcí. Ty jsou na r. 2010 plánované v termínech 06.-12.06. a 22.-29.08. Je možné se na ně hlásit již nyní na adrese Rosky Praha.  
 
  Miloslav Mlčkovský, vedoucí hiporehabilitace a hiporekondic Rosky Praha

Psáno v Praze v lednu r. 2010  
(věnováno památce správce Národního hřebčína - oběti autonehody v Itálii, ing. Černému)